V sobotu 20. dubna vyšel v MF Dnes článek dr. Zdeňka Zacpala Chceme v Praze pomník katana? který vyšel v MF DNES. Zde je reakce našeho předsedy, která byla uveřejněna ve stejném listu dne 27. dubna.
Odpověď je prostá: ne, nechceme pomník žádného katana a ano, chceme návrat do veřejného prostoru Prahy pomníku Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče.
Kdo skutečně – velmi stručně – byl tento asi nejvýznamnější náš voják poloviny 19. století, srovnatelný snad jen s Napoleonem. V legendární Bitvě národů u Lipska v roce 1813 byl náčelníkem štábu vrchního velitele spojeneckých vojsk maršála Karla Filipa Schwarzenberga a podílel se tak na ukončení Napoleonova tažení Evropou.
V roce 1831 byl jmenován velitelem rakouských vojsk v severní Itálii. Je známo, že se mimořádně zasloužil o humanizaci vojenské služby, věnoval pozornost nejen výcviku, ale i životním podmínkám svých vojáků. Neúnavně navrhoval svým nadřízeným podobné reformy i pro ostatní části armády.
K Radeckého působení v Itálii – plnil tam svoji dějinnou úlohu, se svou přirozenou loajalitou k panovníkovi a způsoby obvyklými v těch časech. Historici dnes již hodnotí tu dobu i roli Radeckého objektivně, ideologické i nacionalistické aktualizace odmítají. Ostatně kdo má zájem se o této významné osobnosti našich dějin vědět víc, doporučuji mu číst zasvěcené historické práce. Z nejnovějších asi knihu Radecký, vojevůdce pěti císařů autorů P. Havla a A. Romaňáka (PASEKA 2000).
Kritický čtenář, pokud není zatížen neustálým opakováním „třistaletjsmetrpěli“, resp. českého mýtu o pobělohorském žaláři národů a to stále dokola, ví, že český národ se právě v této době formoval a oceňuje jeho ohromný rozvoj právě v tom devatenáctém století, v rámci mnohonárodní rakouské monarchie, skládající se z více než dvaceti států a jejich národů a národností. Tehdy již byly Země koruny české váženou součástí Rakouského císařství, jeho průmyslových, obchodních, kulturních a také vojenských aktivit. Křižík, Škoda, Thun, Sternberg, Kolben, Ringhoffer, Dvořák, Smetana, Emanuel a Josef Maxové, Palacký, Rieger – nelze vyjmenovat všechny. Významnou a formativní součástí té doby a pozitivního vývoje byl ovšem i maršál Radecký.
Pomník Radeckého jako umělecké dílo.
Je asi všeobecně známo, že to bylo bronzové sousoší z dílny bratří Maxů, osm postav vojáků v různých uniformách, nesoucích nad hlavami na štítě postavu Radeckého s praporem a maršálskou holí. Sousoší stálo na žulovém podstavci, výška celého díla byla téměř 11 metrů! Autoři pomníku byli a dosud jsou uznáváni jako špičkoví umělci své doby, toto jejich dílo je stále označováno za jedno z nejlepších sochařských děl svého druhu v Evropě.
Sousoší díky tomu i díky zásahu českých kulturních osobností té hektické doby 1918–1919 bylo zachráněno, rozebráno a uloženo v Lapidáriu Národního muzea, kde znovu smontováno stojí dodnes. Podstavec byl nakonec zničen. Mimochodem, tradovaný podíl vyslanectví Italského království na odstranění pomníku v roce 1918 je dodatečná smyšlenka, jak ostatně potvrdila i korespondence se současným panem velvyslancem.
Pořízení kopie a obnovení pomníku nebude technicky složité, samozřejmě musí probíhat s maximální úctou k originálu sousoší.
Přípravné práce v režii Spolku Radecký intenzivně probíhají od mezinárodní soutěže na úpravu Malostranského náměstí v roce 2014. Dnes je velmi detailně promyšlen postup pořízení kopie sousoší s pomocí nejmodernějších technologií vč. 3D tisku, jsou předjednány způsoby formování i odlévání, je navržen kámen pro podstavec a řada dalších postupů. Je v tomto smyslu připraven podrobný projekt obnovy sousoší. Výsledkem bude zcela autentická umělecká kopie, neboť je k dispozici originál sochařského díla i podrobná dokumentace ostatních částí pomníku.
Pokud vedení hlavního města dospěje k rozhodnutí obnovit toto legendární dílo a ozdobit tak veřejný prostor Prahy, má k dispozici již připravené návrhy i výsledky konzultací s osvědčenými odborníky.
Jan Bárta, Spolek Radecký Praha