Další článek věnovaný obecně revitalizaci pražských prostranství a konkrétně rekonstrukci Malostranského náměstí vyšel na Neviditelném psu. Autor, historik architektury Zdeněk Lukeš, v něm podporuje snahu udělat z náměstí živý a volný prostor namísto současného parkoviště. Připomíná, že například i Staroměstské náměstí bývalo obsazeno parkujícími auty, což by nám dnes připadalo neskutečné, ale v sedmdesátých letech odsud bylo parkoviště vytlačeno a vzniklo tak volné náměstí, jak ho známe dnes. Ve svém článku nezapomíná ani na pomníky, které na Malostranském náměstí stály: Ernesta Denise a především maršála Radeckého:
Už od roku 1858 stál na Malostranském náměstí jeden z nejkrásnějších pražských pomníků vůbec, vzdávající hold slavnému vojevůdci maršálu Radeckému. Autory byli bratři Emanuel a Josef Maxové. Ti v naší metropoli vytvořili řadu soch na Karlově mostě, jezdecký pomník posledního římského císaře (a prvního rakouského) a českého krále Františka I., který už opět zdobí parčík u Smetanova nábřeží, dále sochu Pražského studenta na nádvoří Klementina nebo plastiku lva, který je dnes umístěn v zatáčce Chotkovy silnice. Maxové vojevůdce postavili na štít nesený jeho vojáky, což je starý římský motiv. Pomník je dnes uložen v lapidáriu Národního muzea, takže by nebyl problém vrátit ho na místo, pro něž byl vytvořen, ovšemže ne tam, kde stál původně, protože by překážel projíždějícím tramvajím. Pokud má někdo pocit, že to vadí, neboť šlo o rakouského vojáka, nechť zváží, že takoví v někdejší monarchii žili. A maršálský titul mu mimochodem udělil i ruský car. Každopádně pocházel z české šlechtické rodiny, celým jménem to byl Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (1766-1858) a narodil se v Třebnici (dnes součást Sedlčan). Mimo jiné se zasloužil o Napoleonovu porážku. Pokud s tím má přesto někdo problém, ať alespoň vezme na vědomí, že socha je krásným artefaktem. A že bourání pomníků o kulturnosti národa moc nesvědčí...
Celý článek: Neviditelný pes